Co dělat, když společnost nevyplácí výnosy a investice?
12.4.2026 Tým Money Advocate z.s
Některé společnosti se do obtíží dostanou vlivem objektivních okolností, jiné bohužel v důsledku vlastního jednání. Závažný problém nastává zejména tehdy, pokud ve společnosti dochází k podvodnému jednání nebo k účelovému vyvádění majetku. V případě jejího následného úpadku se pak může stát, že investoři čekají s řešením situace příliš dlouho a v době zahájení insolvenčního řízení již ve společnosti nezůstane žádný majetek. Majetková podstata určená k uspokojení věřitelů je pak minimální nebo zcela prázdná.
Pokud tedy společnost zjevně není schopna plnit své závazky, je z pohledu věřitele zásadní jednat bez zbytečného odkladu. Zvýšenou obezřetnost je třeba zachovat zejména v situacích, kdy sama společnost žádá věřitele, aby s podáním insolvenčního návrhu vyčkali, případně nabízí přesun investice do jiných investičních nástrojů. Takový postup může vést k tomu, že se společnost v mezidobí zbaví veškerého majetku, ať již úmyslně, či nikoliv.
Proč může být pro dlužníka výhodné oddalovat zahájení insolvenčního řízení? Odpověď je poměrně jednoduchá. Insolvenční správce je oprávněn napadat tzv. neúčinná právní jednání, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných, například převody majetku či finančních prostředků.
Lhůty pro napadení těchto jednání se odvíjejí od okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Nejčastěji činí tři roky, pokud bylo právní jednání učiněno ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby tvořící s dlužníkem koncern. Pokud bylo jednání učiněno ve prospěch jiné osoby, činí tato lhůta zpravidla jeden rok. U úmyslně zkracujících právních jednání je možné postupovat až pět let zpětně, avšak prokázání úmyslu bývá v praxi podstatně složitější.
Po uplynutí těchto lhůt již insolvenční správce zpravidla nemůže účinně napadnout jednání, jimiž byl majetek ze společnosti vyveden, a zajistit jeho navrácení zpět do majetkové podstaty.
Pro věřitele je proto klíčové, aby v situaci, kdy je zřejmé, že společnost směřuje k úpadku a neexistují reálné okolnosti nasvědčující jejímu ozdravení, jednali aktivně. Měli by zvážit zejména podání věřitelského insolvenčního návrhu nebo jiné účinné právní kroky směřující k vymožení jejich pohledávek. Včasná reakce významně zvyšuje šanci na dohledání majetku dlužníka a alespoň částečné uspokojení pohledávek věřitelů.